Učení je naučené chování. Jak se zlepšit v učení jazyků?

Slýchávali jste něco jako: "Ty jsi chytrý/á, ty se umíš učit, ty se neumíš učit a tak jsi hloupý/á." nebo " Ty na jazyky rozhodně nejsi!" Kdo z nás to slyšel ve škole? Mnoho lidí mylně věří, že schopnost učit se je záležitostí inteligence. Pro ně je učení neměnnou vlastností, jako je barva očí, prostě štěstí díky genetické výbavě. To je omyl. Člověk se narodí nebo nebo nenarodí, myšlení jen je. Tak proč se obtěžovat zlepšováním toho, jak přemýšlíme? Právě kvůli tomuto má mnoho lidí tendenci přistupovat k tématu učení bez velké pozornosti. 

Myšlení není statické, ani učení ne.

Lidé nemyslí příliš na to, jak rozvíjet to, jak přemýšlí. Používají fráze jako „praxe v jazyce z tebe udělá experta“, aniž by skutečně uvažovali o své strategii vlastního učení, o tom jak se učit učit (o tzv. metaučení). Proto slýcháváme o otevřené mysli a uzavřené mysli.

"Praxe" je nakonec pozoruhodně špatně definovaný výraz. Znamená praxe opakování stejné dovednosti znovu a znovu? Vyžaduje praxe zpětnou vazbu? Měl by být trénink tvrdý? Nebo by to měla být zábava?  Měl by se student opravovat nebo jen nechat mluvit? Má cenu se drtit jen slovíčka a gramatiku nazpaměť? Rostoucí počet výzkumů objasňuje, že dobrým žákem jazyků se stáváme, nikoli že jsme jím od narození, a že by to předpovídali naše geny. 

Inteligence nebo schopnost učit se učit?

Cíleným drilováním a specializovanými strategiemi můžeme zlepšit naše schopnosti se učit. Všichni můžeme rozvíjet odborné znalosti rychleji a efektivněji, můžeme posilovat metaučení. Stručně řečeno, můžeme se všichni zlepšit v samotném učení se učit jazyky.  A není to nějaká zázračná pilulka nebo zázračná metoda, kterou si koupíte a hned se stanete přes noc experty.

Zde je jedna studie, která ukazuje, jak mohou být vaše strategie v učení se důležitější, než že jste byli ve škole prvotřídními jedničkáři  a chytrolíny, pokud jde o získávání odborných znalostí. 

Marcel Veenman zjistil, že

...lidé, kteří dokáží pozorně sledovat své myšlení (JAK přemýšlejí), budou na tom lépe, než ostatní, kteří mají vysokou úroveň svého IQ. To se vztahuje na učení něčeho nového.

Jeho výzkum naznačuje, že pokud jde o zdokonalování se v myšlení (osobnostní rozvoj, trénování a zdokonalování se v myšlení, zaměření se na to, jak věci chápeme), je rozvoj učení se učit a přemýšlet o 15 procentních bodů důležitější než vrozená inteligence. Inteligence je tedy základ pro způsoby, jak se dokážeme přizpůsobovat změnám a situacím (učení se novým vecem jako je jazyk). Učení se učit a rozvíjet učení se je nicméně důležitější.

Jak rozvíjet a posilovat naše učení se učit?

Zde jsou tři praktické způsoby (založené na základě výzkumů) jak si vybudovat své silné učební dovednosti. 

1) Uspořádejte si své cíle 

Efektivní učení se často omezuje na určitý typ projektového řízení. Abychom mohli rozvíjet oblast odborných znalostí, musíme si nejprve stanovit dosažitelné cíle (SMART cíle) toho, co se chceme naučit. Pak musíme vyvinout strategie, které nám pomohou dosáhnout těchto cílů. 

Cílený přístup k učení nám pomáhá vyrovnat se se všemi nepříjemnými pocity spojenými s získáváním odborných znalostí: Jsem dost dobrý? Zlyším? Co když se mýlím? Neexistuje něco jiného, ​​co bych raději dělal? 

Zatímco některé sebepozorování je normální, Stanfordský psycholog Albert Bandura říká, že tyto druhy negativních emocí nás mohou rychle okrást o naši schopnost učit se něco nového. Navíc jsme více odhodláni, pokud vytvoříme plán s jasnými cíli. 

Výzkum je v tomto ohledu ohromující. Studie soustavně ukazují, že lidé s jasnými cíli překonávají lidi s nejasnými ambicemi, jako je „dělat dobrou práci.“ Stanovením cílů mohou lidé snáze zvládat své pocity a dosáhnout pokroku v učení. 

2) Přemýšlejte o samotném myšlení

Metakognice je zásadní pro talent učení. Psychologové definují metakognici jako „přemýšlení o myšlení“. Obecně řečeno, metakognice je o inspekci toho, jak víte, co víte. A toto je v učení jazyka zcela zásadní sdovednost, vědět co již vím a co ještě nevím. 

• Je to otázka umět si klást otázky jako: 
• Opravdu mám tento nápad? 
• Mohl bych to vysvětlit příteli? 
• Jaké jsou mé cíle? 
• Potřebuji více základních znalostí? 
• Potřebuji více praxe? 

Metakognice je pro mnoho vyškolených odborníků, akademiků a géniů téměř samozřejmostí. Když odborník pracuje s problémem, často přemýšlí o tom, jak je tento problém orámován. Často budou mít dobrý pocit, když se jim jejich vlastní odpověď zdá přiměřená. 

Klíčem, jak se ukazuje, není nenechat tento druh „přemýšlení o myšlení“ odborníkům. Pokud jde o učení jazyků, jedním z největších problémů je to, že se lidé dostatečně samotnou metakognicí nezabývají. Nepřestávají se ptát sami sebe, jestli skutečně získají dovednost nebo zda-li plně pochopili daný koncept. 

Nejde tedy o to, že něco jde jedním uchem tam a druhým ven. Problém je v tom, že studenti jazyků nebývají v daný moment přítomní. Nesnaží se, aby opravdu přemýšleli o svém myšlení a ani o tom, jak zlepšoovat učení se učit (metaučení). 

3) Reflexe ve vašem učení

Zapojíte se například do diskuse s kolegou a často se vaše nejlepší argumenty dostaví až v momentě, kdy myjete nádobí nebo když jste na procházce s pejskem. Nebo si přečtěte příručku k softwaru a po zavření stránek se vám objeví spousty porozumění a souvislostí, o kterých jste při četení ani neměli ponětí. Stručně řečeno, učení těží z reflexe (sebereflexe).  Proto své žáky učím sebereflexi i v učení a přívě v probrané gramatice a nových slovíčkách v každé jejich hodině.

V učení se je něco protikladného. Ukázalo se, že musíme pochopit naše učení, abychom se vzdali učení. Zní to možná dost zamotaně, ale je to jednoduché. Například, když odstoupíme od problému, často se o samotném problému dozvíme více.  Učíme s za pochodu a učení není jen to, že sedíme nad sešitem slovíček a opakujeme si je dokola a dokola. Učení je přirozený proces, který nevyžaduje naše plné vědomí, ale uvědomění. 

Bonus 4) Tichá introspekce

Tento typ reflexe vyžaduje chvilku klidu (tiché introspekce). Možná tiše píšeme esej nebo si povídáme sami, když jsme ve sprše. Ale obvykle to zabere trochu ticha, abychom se zapojili do jakéhokoli soustředěného uvažování. 

Spánek je fascinujícím příkladem. Je možné, že jsme si "uklidili a roztřídili" naše nové znalosti a poznatky, když jsme si zdřímli nebo když jsme hluboce spali. Jedna nedávná studie ukazála, že dobrý večer plného hlubokého spánku může zkrátit dobu praxe učení až o 50%. 

Myšlenka kognitivního ticha také pomáhá vysvětlit, proč je tak obtížné získat dovednosti, když jsme stresovaní, naštvaní nebo osamělí. Jistě, v nějakých dramatických situacích s vysokým podílem stresu se můžeme naučit něco zásadního, ale jedná se spíše o nárazové situace. Když negativní emoce a city přepadnou náš mozkem a naše srdce, nemůžeme uvažovat a ani se moc dobře učit.