Jaký je rozdíl mezi tradičním lektorem jazyka a "jazykovým koučem"?

Nové metody učení poskytují efektivní způsob, jak se rychle naučit jazyk. Mezi nejmodernější přístupy - též v individuální výuce jazyků - patří neurolingvistický přístup - tzv. neurolanguage coaching®. A koučování se postupně dostává konečně i do škol mezi učitele v Čechách. (Koučování ve školách přispívá ke strategickému myšlení pedagogů). Koučování nicméně může pomoci i při samotném učení různých předmětů. jako jsou jazyky. Jaký je přesně rozdíl mezi klasickým lektorem jazyka a jazykovým koučem?

Neurolingvistiký přístup výuky jazyků je rozhodně dobrým přístupem, pokud řešíme v učení jazyků základní otázky výuky jako orientace na výsledek, cíle, efektivitu samotné výuky:

Nakolik je v moci lektora jazyka ovlivnit výsledek vyučování klasickou výukou a koučováním? – tj. že studenti znají a jsou v praxi schopni využít nabyté znalost?
Jaký přístup výuky jazyka hledá způsoby, jak v průběhu vyučování uspokojit všechny učební typy studentů?

Neurolingvistický přístup ve výuce jazyků minimálně poskytne "vyučujícímu jazyka" příležitost přemýšlet o reflexi na danou výuku, proč daný přístup lektora fungoval nebo nefungoval a jak by se mohl změnit nebo vylepšit (Showers and Joyce, 1996).

Jak pracují jazykoví kouči a jak se jejich formy práce liší od klasické výuky jazyka?

Každý lektor jazyka se u každého studenta jazyka nicméně vždy dotkne roviny osobní, profesní, ale i osobnostní. Otázkou je, jak moc a zda-li vůbec je klasický lektor jazyka schopný na všech těchto rovinách se svým studentem pracovat. Troufnu si říct, že klasický lektor všem rovinám moc nedá. Vychází to z omezenosti a necelistvosti jeho /jejích kompetencí. Podívejme se na to z pohledu neurolingvistiky. Podle Ivese (2009) se koučovací přístup ve výuce dotýká tří hlavních kategorií, a to:

„zaměření na cíl“
„terapeutický" přístup
rovina "osobního rozvoje“

To nicméně může na první pohled poukazovat též na obtíže, které existují při jmenování konkrétního a široce uznávané definici tohoto pedagogického přístupu. Opak je pravdou. Koučování má jasnou definici a jasné kompetence, kterých by se pedagog (v našem případě jazykový kouč) vždy měl držet (viz. definice na wikipedii) a které by měl rozvíjet. Nicméně možnosti samotného koučování jsou oproti tradičnímu učení nekonečné.

Věci, které znám a učím
jako učitel, jsou omezené; rozvíjí-li jako jazykový kouč lidskou mysl, touhy a cíle, mám nekonečné množství možností.

Paling (Paling, 2013a), který nazývá jazykové koučování jako tzv. „neurolanguage coaching“, definuje tuto metodu učení jako implementaci „… etického kodexu a principů, které jsou dobře přizpůsobeny podnikovému a podnikatelskému světu a přinášejí do výuky více důvěry, intimity a i důvěrnosti“. To nastavuje novou oblast pro komerční lektory. „...Jazykové koučování je na míru ušité a přizpůsobené koučovanému (student jazyka) a rozhodně směřuje k mnohem individualizovanějšímu a osobnějšímu procesu“ samotného učení jazyka a i potažmo metaučení (učení se učit).

V čem je rozdíl mezi tradičním lektorem jazyka a "jazykovým koučem"?

Moderní přístupy lze implementovat do tradičních metod učení. Koučování odrážejí v „tradiční“ výuce jazyků celistvější (holistický) přístup. Zde v tabulce vám ukáži přesné rozdíly v práci klasického učitele jazyka a jazykového kouče (podle Palingovy (Paling, 2013a) diferenciace jazykových koučů a učitelů):

a) Charakteristiky přístupu v učení s klasickými metodami učení jazyků

metoda pasivního učení
někdy může být tato metoda popsána jako jednosměrný proces učení
sleduje osnovu učebnice a jednotlivé kapitoly (témata a gramatika)
často metoda omezená na témata knih a učebních materiálů
lektor /učitel zaujímá pozici vševěda, která je vůči studentovi superiorní
vztah mezi učitelem a studentem není ani blízký ani realistický a není zacílený na osobní zkušenost
často zahrnuje více formálnější přístup
instruktivní a mandatorní (povinný) přístup
direktivní metoda učení
demonstrativní přístup ve výuce
výuka ve skupině - pokus omyl
není přizpůsobeno individuálním potřebám studentů
předmět se student často musí naučit, takže lektor jazyka má zájem o dané téma, ale student se o něj osobně moc nezajímá
často nebere v potaz sociální kontext a kulturní rozdíly studentů
nákladově neefektivní a nevytváří žádné povědomí o této efektivitě

b) Charakteristiky přístupu v učení s metodami neurolanguage coaching (NLC)

aktivní učení (akce a interakce)
vícestranný proces učení
není striktně navázáno na osnovu učebnic a výukových materiálů
motivace studenta k učení jazyka má nejvyšší prioritu
rozvíjí empatické kvocient studenta (emoční inteligenci)
jazykový kouč má schopnost udržet studenta angažovaného, motivovaného, s vyjasněnými hodnotami a odhodlaného
student jazyka přebírá odpovědnost a ownership (vlastní výuku) nad učením
flexibilní a sebe-direktivní
existuje rovnocenný status jazykového kouče a jeho studenta
student si je vědom omezení vlastních znalostí
metoda sedí na míru studenta
klasické "učení" je omezeno na minimum
pravidelný feedback a uznání v pokroku výuky
stimuluje reflexi a i sebereflexi studenta
jazykový kouč má schopnost přizpůsobit se (zpomalit, zrychlit, atd) studentovi ve výuce
zaměřeno přímo na studenta a ušité na míru studenta
jedním z cílů je maximalizovat potenciál žáka v učení jazyka
tato metoda je zacílená na efektivnost nákladů výuky
student se učí plnit cíle a mezi cíle
student se učí sebezodpovědnosti za učení

Zjevný hlavní rozdíl, který lze z těchto rozdílů pochopit, spočívá v tom, že se jazykový kouč zaměřuje na samoregulační učení, na rozdíl od role tradičního učitele jazyků, kde je učitel identifikován jako jediný nositel znalostí, který má také odpovědnost a ownership (Paling, 2013a) získaných znalostí a cesty (způsobu a procesu) nabývání znalostí jeho studentů.

Jazykové koučování je podobné jakémukoli jinému koučovaní jako je business koučování, sportovní koučování, osobní koučování nebo životní koučování. Úkolem kouče není hrát hru, cvičit nebo žít život sportovce nebo daného člověka, ale spíše pomáhat vytvářet koučovací situace, nabízet zpětnou vazbu, povzbuzovat a dávat pokyny, které pomáhají usnadňovat nejefektivnější a nejúčinnější vzdělávací program pro každého jednotlivce.

Doufám, že jste si vytvořili jasnou představu o tom, co vám jako studentovi jazyků může neurolingvistický přístup ve výuce nabídnout, v čem jsou přesné výhody jazykového kouče a hlavně, že je tento přístup ve výuce jedním z nejefektivnějších způsobů výuky jazyků. Jedná se i o nejlevnější způsob (poměr cena výkon). Nikdo se nechce učit jazyk roky, každý chce být nadšený z vlastních pokroků učení a z nabitých poznatků, které okamžitě může použít v praxi.

Zdroje:

Ives, Y. (2009). Coaching Plain and Simple: Solution-Focused Brief Coaching Essentials. International Journal of Evidence Based Coaching and Mentoring, 7, 104–106.

Showers, B., & Joyce, B. (1996). The Evolution of Peer Coaching. Improving Professional Practice, 53(6), 12–16.

Paling, R. M. (2013a). The Differences between Language Teaching and Language Coaching. Efficient Language Coaching. Retrieved from http://www.languagecoachingcertification.com/differences-language-teaching-and-language-coaching

odkaz na wikipedii: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kou%C4%8Dov%C3%A1n%C3%AD